Poprava v přímém přenosu událostí roku

Je pozdě v noci a nemohu usnout, potřebuji se totiž vypsat z momentálních pocitů, kterých jsem plný…

Dnešní čekání na autobus jsem si krátil čtením pozvánek na různé kulturní akce. Zaujala mne však jedna s názvem Máslovický Masopust, která se koná již tuhle sobotu. Při čtení pozvánky jsem si připadal jako bych se ocitl v hodně dávné době, kterou dnešní lidé už ani nepamatují. Občas si totiž lítám ve vlastním vesmíru, kde je tento náš svět už dávno minulostí. Ale to, jakou formou se dokáží lidé bavit i v 21. století mě dost překvapilo. Dnes přeci už každé malé dítě ví, že zvíře je bytost, která cítí, má pocity a chce žít. Že tu není pro člověka. Ale bohužel, „vítej zpět v hororu Lukáši, člověk k tomu stále nedospěl a zapomněl se někde v pravěku. Tradice se přeci mají dodržovat!“
A tak bude jednou z hlavních událostí roku poprava živé, cítící bytosti, a poté soutěž, kdo jí víc sní.

Hlavní body programu jsou následující. Od 10:45 proběhne vesnická zabijačka. Nedokázal jsem si představit, že by opravdu někoho mohla nalákat pozvánka na veřejné zabíjení zvířete, ale opak je pravdou. Zjistil jsem, že od určitého roku je to na veřejnosti zakázané, a tak bude určitě spousta lidí lačných po smrti v přímém přenosu zklamaných klamavou reklamou. Našel jsem fotky z minulých ročníků a zvíře přivezou již mrtvé, zabité!

Vážně vám přijde v pořádku někoho dobrovolně, v podstatě s potěchou zabít a pak na to zvát své obyvatele? To opravdu nikomu nedochází, že není rozdíl mezi inteligentním prasetem a třeba vašim milovaným psem či kočkou? Cítí úplně stejně! Cítí jako my, jsou to živé duše. Nejsou to věci ani předměty. Milují, radují se, trpí…

Zabitého tvora, který ještě před chvílí dýchal nejprve hodí do kádí, kde ho spaří vařící vodou. Na tohle vše už samozřejmě kouká celá ves, včetně rodin s malými dětmi. Výchova, v které je smrt běžnou praxí. Následuje pověšení za háky, kdy ubohý tvor visí hlavou dolů, podřežou mu hrdlo, aby vykrvácelo a následně ho celého rozříznou, vykuchají vnitřnosti, a jeho vlastní střeva naplní rozemletým tělem a připraví k snědku.
V tuto chvíli je sobotní oběť ještě stále naživu a neví, co ho čeká. A já tady sedím, ťukám do klávesnice, a tak rád bych mu nějak pomohl 🙁

Po aktu veřejné popravy pokračuje program další pikantní zábavou. V 11:15 odstartuje soutěž v nenasytném pojídání oběti.

Kdybych byl návštěvníkem z vesmíru, jak si poslední dobou opravdu připadám, nestačil bych se divit a vůbec bych nechápal, co jsme my lidé zač. Nadřazujeme se nad ostatní živočichy, zavíráme je do klecí, střílíme je, děláme na nich pokusy, ale také kácíme stromy, ničíme krajinu, moře, ovzduší. Dlouho jsme byli zvyklí dívat se na zvířata jako věci, předměty, nástroje, zboží nebo zdroje surovin. Proto je chováme a porážíme pro jídlo, srst, kůži. Považujeme ostatní živočichy za pouhé prostředky k uspokojení našich potřeb. Byli jsme tak vychováni, ale já stále věřím, že se tohle brzy změní a naše děti už budou jiné, soucitné. Před desítkami let byly běžné veřejné popravy lidí, publikum to milovalo, dnes se to děje se zvířaty, a já doufám, že v tom posledním kroku už si budou všichni rovni.

L.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *