Má cesta k soucitnému životu Ⓥ

Má cesta k rostlinné stravě byla zdlouhavá, ale jsem moc rád, že jsem k ní v téhle společnosti vůbec dospěl. K dnešnímu dni jsem pátým rokem vegan, a předtím jsem byl s mírnými peripetiemi zhruba jedenáct let vegetarián. A bylo to jedno z nejlepších životních rozhodnutí, které jsem dosud udělal.

Veganství pro mě znamená soucitný životní styl, v kterém odmítám konzumaci zvířat, živočišných produktů a výrobků. Z etických důvodů se živím pouze rostlinnou stravou, která je k životu naprosto plnohodnotná. Celé to vnímám jako cestu k šťastnějšímu a spokojenějšímu životu nejen osobnímu, ale také celé společnosti.

Můj důvod tohoto rozhodnutí byl velice prostý. Každý už ví, že zvířata cítí jako my, a proto nesouhlasím a nechci být součástí jejich využívání a zabíjením kvůli potravě a našim potřebám. Je rok 2018, máme všechny vymoženosti světa, ale stále nechápu, jak tvor s takovou inteligencí, jako je člověk, neustále páchá taková zvěrstva.

Jsem ale přesvědčen, že tohle utrpení zvířat jednou skončí. Stejně jako je pro nás neuvěřitelné uvěřit tomu, že kdysi bylo otroctví, koncentrační tábory, bude jen otázkou času kdy skončí velkochovy a zneužívání zvířat.

Jak jsem se dostal k vegetariánství a později veganství.

Již od dětství jsem měl vřelý vztah ke zvířatům, ale vůbec jsem si neuvědomoval, odkud pochází maso na mém talíři. Ani jsem se nad tím nezamyslel, bral jsem to zkrátka jako fakt. A mohla za to výchova. Již od školky nám namlouvali, že prasátko je na světě díky masu, a slouží pro potřeby člověka. Říkali, že když ho nebudeme jíst, budeme slabí a nemocní. A ta kráva, mléko dává, a když ho nebudeme pít, nevyrosteme a budeme mít slabé kosti. Bylo nám to cpáno do hlavy ze všech stran a my neměli možnost udělat si vlastní názor. V podstatě v každém slabikáři, říkadlech, či pohádkách je hospodářské zvíře pouze produktem k užitku, a tak jsem to chápal i já.
A tak jako většina malých dětí, ale i dospělých, jsem se s touto všeobecnou „pravdou“ až do věku zhruba 16 let ztotožnil. Do té doby jsem byl velkým labužníkem a maso i mléčné výrobky jsem jedl opravdu ve velkém, a nedokázal si představit bez nich žít. Vegetariánství pro mě bylo cizí slovo, a kdo tento životní styl náhodou vyznával, byl mým okolím označen za divňáka.

Ale na střední se to začalo lámat. Chodil jsem na školu se zaměřením na ochranu životního prostředí, a mí kamarádi, s kterými jsem se v tu dobu stýkal, byli skoro všichni vegetariáni nebo vegani. Byli jsme rebelové, a bojovali jsme za svobodu. Jak bychom ale mohli chtít po někom svobodu, když ji sami někomu bereme? Najednou mi to všechno začalo dávat větší smysl a pomalu se ze mě stával vegetarián.

Zhruba od sedmnácti let jsem byl vegetarián, jedl jsem tedy vše kromě masa a masných výrobků. Živočišných výrobků jako sýry, mléko a vejce jsem se vzdát nechtěl. Měl jsem i pochybnosti o tom, zda je to opravdu zdravotně nezávadné. Když jsem ale viděl mé kamarády kulturisty, kteří takto žili již několik let, byl jsem zmatený. O veganství jsem byl díky nim celkem dobře seznámený, ale pravda byla spíš taková, že jsem se bál přijít o tyto potraviny. Stačilo ale pootevřít oči o něco víc, abych spatřil pozadí mléčného a vaječného průmyslu, který je ve velkochovech brutální!

V pozdějším věku jsem byl díky částečnému tlaku rodiny a nejbližších donucen zařadit do svého jídelníčku ryby a rybí produkty. Než se ve mně něco zlomilo.

Byli jsme navštívit známého, který měl uprostřed lesů dva krásné rybníky a v nich nasazené chovné pstruhy. Dostal jsem možnost si po dlouhé době zarybařit, což jsem s nadšením přijal. Jelikož to byl malý rybník a hodně ryb, tahal jsem jednoho pstruha za druhým. Pak jsme se rozhodli, že si některé z nich upečeme k večeři. „Přeci jen jsou z hezkého prostředí a je o ně krásně postaráno“, utěšoval jsem se. Jednoho jsem snědl, ale vůbec ne s chutí. Najednou se mě to všechno hrozně dotklo. Já jsem byl ten, kdo byl zodpovědný za jejich smrt. Nedojedl jsem, celou noc nemohl spát, a ráno vstával s pocitem viny.

Tím dnem jsem se rozhodl, že začnu žít s respektem ke všem živým tvorům, a budu se živit pouze rostlinnou stravou. Hrozně se mi ulevilo, jako by ze mě spadla nějaká zátěž, kterou jsem v sobě celý život nosil. Bylo to vše tak silné, že mě ze dne na den opustily veškeré chutě na živočišné produkty.

Důvod tohoto rozhodnutí byl tedy etický. Nemohl jsem již dovolit, aby kvůli mým chutím umírala zvířata, která nemají možnost se bránit. Je to pro mě ta nejvyšší formy sobectví, s kterou jsem se ve svém dosavadním životě setkal. Tím, že nepřijímám žádné živočišné produkty, jsem se duševně osvobodil, cítím se jako lepší člověk bez odpovědnosti za smrt druhých.

Vůbec, ale vůbec se nedivím tomu, že jsou na světě války, vraždy a pácháno násilí, které člověk způsobuje. Dokud bude totiž pácháno násilí na zvířatech, nikdy neskončí násilí na lidech.
Člověk se stále vyvíjí a já pevně věřím, že se jednou dostaneme do bodu, kdy pro nás budou všechna zvířata na stejné úrovni jako člověk.

PROSÍM.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *